Jdi na obsah Jdi na menu
 


Můj článek - Chovatelský magazín-srpen-2008

28. 2. 2009

     

  Holubi co dobývají svět – Takla.

 

   Tento článek navazuje na první část uvedenou v minulém čísle. Psal jsem tam v krátkosti o některých akrobatických plemenech holubů chovaných u nás a obsáhle o Birminghamském rolerovi. Jako druhé plemeno které bych vám na těchto stránkách Chovatelského magazínu představil je Turecký tleskač Takla, ve světě známý pod názvy – Takla, Taqla nebo Taklaci.  Vždy se však jedná o toto Turecké  akrobatické plemeno.

   Je to holub velikosti zhruba městských holubů. Delší tělo je posazeno na poněkud kratších nohou porostlých krátkým rouskem.U některých holubů jsou tyto ozdoby nohou bohatší, u jiných mohou být prsty holé případně s náznaky rousku.  Také ozdoby hlavy jsou u tohoto plemene různé podle toho v jaké oblasti byli šlechtěni . Nalezneme zde ptáky s hladkou hlavou, vrkočem, jednoduchou nebo i dvojitou chocholkou. Zobák je delší, oko perlové. Holubi ve všech barvách a kombinacích pernatých ozdob působí uhlazeným a jemným dojmem. Většina ptáků je velice krotká a často jsou schopni se svému chovateli motat pod nohama tak, že si musí dávat velký pozor aby některého z nich nezašlápl.Chován je v různých barvách od bílé až po černé .Převažují však holubi v různých odstínech šedi. Mohou být jednobarevní, pruhoví nebo s rozdílným stupněm kapratosti. V malém počtu jsou zde zastoupeni i strakatí holubi.Těch je však jen velice malé procento.

  Myslel jsem, že to bude jednoduché napsat  o nich pár řádků z toho co o nich vím, ale asi by to bylo trochu ošizené a to si toto plemeo nezaslouží. Proto jsem prošel mnoho internetových stránek, vybral to nejzajímavější, a tak doufám, že díky tomu bude obraz tohoto plemene ucelenější.

   V Turečtině slovo takla znamená něco jako kotrmelec, přemet, převalení a již obsah tohoto slova jasně naznačuje co od nich můžeme čekat. Takly jsou v Turecku bezkonkurenčně nejpopulárnějším plemenem. Oblibu si získal svojí skvělou akrobacií a letem odlišným od jiných plemen. Je to především sloupový let  ( vertikální stoupání vzhůru ), který může dosahovat až několika desítek metrů při kterém holub ještě dělá jednotlivé kotrmelce.Horizontální otočky kolem osy křídel nazad o 360 stupňů jsou prováděny ve velké rychlosti. Pták při letu stoupá vzhůru jako po nějakém žebříku, nohy má vytrčené před tělo jako přistávající letadlo a je slyšet jen silné tleskání a při každém provedení kotrmelce takové-  klap, klap. Tento efekt způsobuje to, jak pták dobržďuje otočku aby zůstal opět zavěšen ve svislé poloze a mohl stoupat vzhůru. Po dostoupení určité výšky  přitáhne nohy k tělu, slétne obloukem dolů a když už se zdá že dosedne na zem opět je vytrčí a začne zase  stoupat k obloze. Dospělý, dobře trénovaný jedinec je schopen toto předvádět po dlouhou dobu.  To co zde popisuji je ovšem ideál a dopracovat se k němu není vždy tak jednoduché.

   Plemeno Takla je velice staré.Pro své potěšení je drželi již Turečtí  sultánové a ti nejlepší z holubů byli vyvažováni zlatem. Jeho kořeny sahají do střední Asie do oblasti kde leží dnešní Mongolsko. Kočovné kmeny obývající tento obrovský region stepí, pouští a polopouští s sebou již před desátým stoletím n.l. vozili na svých výpravách v koších různá domácí zvířata, tedy i holuby.Mimo zdroj potravy to byla jedna z mála možností zábavy s domácími mazlíčky v těchto těžkých, boji prostoupených dobách. A právě vojenské výpravy napomohly rozšíření mnoha plemen holubů, ale i jiných zvířat do dalších oblastí. Poté co Seldžucká vojska porazila v roce 1071 ve slavné bitvě u Manzikertu armádu Bizantské říše , otevřely se cesty i do Evropy. V roce 1529  ale i 1683 se Turecká vojska dostala až k Vídni, kde byla poražena a zastavena na dalším vítězném postupu Evropou. Vždy však po nich něco zbylo. Ať už z jejich kultury nebo toho, co si vozili s sebou. Tak se turecký tleskač Takla dostal do Iránu, Iráku,Sírie, Arménie ale i do balkánských států. Dalšímu šíření napomohly poválečné imigrace Turků do západoevropských států a USA. I tam s sebou  dovezli svojí kulturu, tedy i holuby, kteří do ní bezesporu odjakživa patří.

  Jako některá další plemena chovaná buď v různých částech světa nebo na obrovských rozlohách jednotlivých kontinentů ( Poštovní holub, Tipler ) i u Tureckých tleskačů Takla došlo k regionálnímu dělení. V různých oblastech se chovatelé zaměřovali na to, co se jim u těchto holubů zdálo důležité . Jedni  na délku letu, jiní na kvalitu provádění sloupového letu a nepodstatné nebylo ani zbarvení a pernaté ozdoby hlavy a nohou. Některé linie mohou létat až několik hodin a dosahovat i nedohledných výšek. Čím delší je ale let, tím méně obsahuje akrobacie. Proto je dnes v Turecku známo několik linií . Někde se píše osm, jinde více jak deset. I ty však mohou mít v rámci regionů další dělení. Název mají většinou podle města v němž nebo jeho okolí byla šlechtěna. Jsou známi například pod názvy – Mardin, Urfa, Sivas, Ankara, Antalia, Diyarbakyr, Corum, Konya. Jen stručným  popisem bychom zabrali několik stránek. Rozdíly však nejsou  natolik veliké aby mělo smysl se tím šířeji zabývat. Jako nejznámější a nejčastěji chovaným  je  takzvaný Mardinský tleskač Takla.  . Pod tímto názvem ho můžeme najít i v dalších částech světa. Patří mezi ty robustnější a nikdy nemá pernaté ozdoby hlavy. Pokud se však dnes v Evropě setkáte s podobným typem takly, je jen těžké říct, že se jedná opravdu o čistou linii tohoto akrobata. Pro nedostatek originálního chovného materiálu byli jednotlivé linie ve světě kříženy mezi sebou a tak opravdu čistokrevné Mardiny, Urfy, Sivasy nebo Ankary můžeme vidět dnes jen v místech původu, případně u chovatelů kteří importovali holuby přímo z Turecka. Na zhoršené kvalitě tleskání ani akrobacie se to viditelně neprojevilo a proto berme  tyto tleskače pouze jako Takly. Tento název je proslavil a i takovýto kříženci různých linií nám jsou schopni udělat spoustu radosti.Než začnu popisovat chov, ještě bych se rád v několika řádcích zmínil o  dvou hlavních znacích které taklu charakterizují. Je to dělání přemetu ve sloupovém letu a tleskání.

   Kotrmelce jsou vždy jednotlivé. Většinou se před jeho provedením ozvou dvě tři silnější tlesknutí a pak teprve následuje přemet. Přemet je přehozením těla nazad o 360 stupňů. Prováděny jsou ve velké rychlost. Za jediný let jich můžeme pozorovat desítky, ale i stovky. To vše však v plném tréninku a u opravdu dobrého akrobata. Kotrmelce i sloupový let mohou někdy začít dělat holubi až ve vyšším věku 2-3 let. Většinou však začínají dříve. Toto  je však známo i u jiných plemen. Jeden Rakovnický kotrlák přežíval na mém holubníku jen pro svůj exteriér. Byl to však můj první šampión speciální výstavy a takoví holubi se pryč nedávají. První kotrmelec udělal ve věku tří let a teď je z něho jeden z nejlépe kotrmelcujících kotrláků.

   Dalším velice důležitým znakem je tleskání. Jsou jedinci kteří zatleskají pouze občas a druzí co tleskají při každém vzletu, přistávání, či pouhém kratičkém popolétnutí. Zvuk který tlesknutím křídla o křídlo vzniká je často tak intenzivní, že je slyšitelný na velikou vzdálenost.. U jiných  běžných plemen jakými jsou Rakovnický kotrlák , Birminghamský rloler a další jsem pozoroval tleskání pouze u holubů kteří se chtějí předvést před holubicí, nebo jen tak radostně vyletující nad střechu a to vždy pouze krátké zatleskání. Holubice běžně netleskají. U plemen tleskačů a to nejen Takel tleskají velice intensivně i holubice.  Způsob jakým je tleskání prováděno je dobře patrný už u třítýdenních holoubat na hnízdě. Stačí je vzít do ruky a jakoby spustit směrem k zemi. Holoubě okamžitě sepne křídla nad hlavou a dotýkají se nejen konci ale i štíty křídel. Často si ještě jednou či dvakrát tleskne.I když není úder křídly holoubat nijak rychlý ani silný, už i při neúplně vyvinutém peří v křídle způsobí stejné tlesknutí jako když tlesknete třeba i hodně pomalu dlaní o dlaň. Jen si to vyzkoušejte a uvidíte.Pokud jsem totéž zkusil udělat s holoubaty Rakovničáků, Birminghamů Portugaláků a dalších běžných plemen, nikdy nesepnuli křídla až k sobě ba naopak, dost jim toho k tomu chybělo. U plemen tleskačů je pravděpodobně pouzdro ramenního kloubu volnější, nebo nastaveno pod nepatrně jiným úhlem, čímž dovoluje pohyb křídla vzhůru i o více jak 90 stupňů.  Na konci hnízdní sezony mají ti nejvíce tleskající holubi konce křídel otřískaná tak, že vypadají jako plátek pilky a špice jednotlivých per často úplně chybí. Přesto ani v době pelichání s tleskáním nepřestávají. Na závodech EFU v Rakousku jsem dokonce viděl po zhruba hodinovém letu u bílé takly krev na štítech křídel, kde zřejmě právě dorůstala některá z krycích per.

   V zemi původu se Takly chovají v přízemních holubnících podobných naším kurníkům. Leckdy jsou to domky ( dá li se tomu tak vůbec říkat )  sestavené z různých materiálů co okolí dá. Vypadá to často dost neutěšeně, ale holubům to evidentně vyhovuje. Ve městech jsou takovéto holubníky postaveny přímo na střechách rodinných domů ,činžáků či paneláků. Ptáci jsou vypouštěni otevřenými  dveřmi ven , kde dostávají krmení a jsou vyháněni jednotlivě či v malých hejnech do letu. Holubi jsou, co se potravy týče, drženi dost zkrátka a tak se dají i dobře ovládat pomocí asi metr a půl dlouhé hůlky. Místní chovatelé mají holuby naučené tak, že je po stylu husopasky takovouto tyčkou zaženou celé hejno kdykoli do  holubníku, poté opět vypustí ven a to se může opakovat mnohokrát za sebou. Holubi vědí, že po návratu do chovného zařízení dostanou hrstku zrní a jelikož k tomu jsou vedeni již od prvního opuštění hnízda, není to pro ně zvláštností. Sám jsem si postavil takový malý domeček pro deset chovných párů na dvorku chalupy a zkusil si tento styl výchovy. Fungovalo to perfektně, avšak pouze do doby než  přišla první holoubata a já začal více krmit. Pak mi již nebyla hůlka moc platná. Vždy se našel nějaký jedinec který raději vzlétl na střechu a šel domů, až když se mu chtělo. A bylo po trénování! Turkům to však problémy nedělá.

   Takly odchovávají svá holoubata spolehlivě a nejsou nijak náročné na chovné zařízení. Pokud holoubata ve čtvrtém týdnu života dáme z budníku na podlahu, rychle se naučí sama přijímat potravu . Dost často vidím to, že holoubata nakrmí i cizí holub. Tady se projeví jak výhodný je pro toto plemeno přízemní holubník. Ještě poměrně malá holoubata vycházejí otevřenými dveřmi na dvůr, snaží se o první samostatný sběr potravy  a daleko rychleji se osamostatní. Také zde můžeme vidět první pokusy o let a tleskání . Později vletují otevřenými dveřmi ze střechy chalupy  přímo do svého budníku či naopak.

  S tréninkem je  třeba začít jakmile holoubatům doroste peří pod křídly. Největším problémem je podle mě donutit je k letu. Chce to hodně trpělivosti.  Trénink je podobný jako u Birminghamských rolerů a popisovat ho zde znovu by nemělo smysl. Od tohoto plemene však nemůžeme čekat tak rychlé výsledky.  Délka letu narůstá jen postupně a než začnou zvládat jednotlivé otočky může trvat dva až tři měsíce. Teprve po dobrém zvládnutí kotrmelcování se holubi  začnou pokoušet o sloupové lety . To  může trvat měsíce, ale i roky. V zemích jako je Turecko mají ale na vše nějak daleko více času. Není tam vše uspěchané  jako v našem světě a totéž můžeme čekat od jejich holubů. Pokud si však tu práci dáme, bude to stát určitě zato.

   Chov  tleskačů Takla přináší pro turecké holubáře a jejich okolí i další zážitky. Jednotliví  chovatelé mezi sebou soutěží kdo má na holubníku nejlepší akrobaty. Padají při tom různé sázky, často i finanční. Výzva se dá odmítnout. Pokud však oslovený chovatel výzvu příjme, musí přistoupit i na sázku která je mu navržena a může tak  v případě prohry přijít o nejlepší holuby nebo spoustu peněz. Takovéto klání se těší i pozornosti širšího okolí a tak je někdy o čem mluvit a diskutovat týdny a měsíce předem, ale i potom.. Pozorování závodu se mohou zůčastnit i další  diváci a posuzují ho jen ti nejlepší vybraní chovatelé z širého okolí. Poražený může vyzvat vítěze  k novému  klání nejdříve po uplynutí jednoho roku.

   Existují dva  styly soutěžení. Tím prvním je honění hejna o počtu nejméně 4 kusu po dobu 20 minut. Po tuto dobu se počítají jednotlivé sloupy a kotrmelce u všech letících ptáků a ty se potom sečtou . Nepočítají se sloupy kratší jak 10 stop, což je zhruba 3 metry.  Daleko populárnější je ale let sólo holuba. Po předem určenou dobu se počítají sloupy a kotrmelce které holub udělá. Můžou k tomu být přidány další zvláštní body za výšku jednotlivých sloupů atd. Ten aktivnější a lepší z holubů vítězí. Podobným bodovým systémem jsou dnes hodnoceni i holubi  kteří jsou trénováni  k létům na skříňku při soutěžích EFU. Takly se pro tyto účely používají velice často a  měl jsem možnost vidět řadu holubů co bych měl opravdu rád na svém holubníku. Po všem co jsem si ale již stačil vyzkoušet vím, že takovýto holub má obrovskou cenu už tou spoustou stráveného času při trénincích a právě ten čas vám nemůže nikdo nikdy zaplatit.

   Že si těchto holubů v zahraničí cení je znát i na cenách v jakých se v jednotlivých zemích prodávají. V USA je běžná cena výletka okolo100 dolarů. U zalétaného jedince až pětinásobek.  Rakouští Turci si prodávají  mezi sebou holuby od 100 do 300 euro. Na různých burzách se však dnes  dají sehnat tito tleskači za ceny značně nižší - 15 až 30 Euro. I ceny holubů v Turecku jsou vysoké. Mezi sebou si místní chovatelé prodávají holuby sice za částky relativně nízké, pokud si však přijede nakoupit někdo z cizinců, lezou ceny do astronomických výšek. Z těch lacinějších holubů převážně pocházejí i holubi chovaní u nás. Na kvalitě akrobacie je to asi částečně znát. Přesto se ale i mezi nimi najdou jedinci kteří jak se říká umí ! Chovatelů tohoto plemene u nás ale i okolních státech stále přibývá a s přibývajícími počty ptáku se jistě bude zvyšovat i kvalita  letu a akrobacie.

    Já mám toto plemeno na svém holubníku teprve třetí rok, takže na své šampióny zatím čekám. Holubi mi kotrmelcují a dobře tleskají .Občas se některý pokusí i o sloupový let.Mám tam však i holuba získaného od kamaráda Andreje Margetína ze Slovenska, který mi spolehlivě předvádí na dvoře sloupové lety a je to skutečně nádhera tohoto akrobata pozorovat. Na Slovensku to ještě nedělal a u mě začal téměř hned po prvním vypuštění z holubníku. Někdy  ze střechy slétává na desetkrát. Seskočí ze žlabu s tím, že přistane na dvoře a místo aby slétl dolů, začne stoupat do výšky a dělat kotrmelce.Nakonec se dolů vždy nějak dostane. Chci mít ale takovýchto holubů plný holubník a to dá asi ještě dost práce. Přesto vše je to typ holuba, který mi již přirostl k srdci a mohu ho všem doporučit. Co vzlet na střechu to silné tleskání, jako by vám  říkalo - jsem tady a přehlédnout ani přeslechnout se nedám. Tím že mají krátký rousek který se až tak neodírá a nemaže, působí  velice uhlazeně a jemně.  Na to si však můžete udělat názor i z přiložených fotografií. Pokud je nebudete chtít vyhánět do výšek, budou se vám držet pouze v okolí holubníku a nebudou obtěžovat sousedy posedáváním po jejich střechách. Věřte mi, když přicházíte k domu, ještě své holuby nevidíte, ale již z dálky slyšíte jejich tleskání, je to něco navíc co potěší a zahřeje na holubářské duši. A to je to, proč své holuby chováme. A tak to budete třeba příště vy, co nám předáte své nově získané zkušenosti s tímto krásným a zajímavým plemenem. Pokud to tak bude, budu rád .

                                        Text a foto  Miroslav Lubas st.,  Železný Brod.

                                         Mail : lubasm@volny.cz

                                         Mobil  : 603 399 085 

                                         Pevná  : 481 120 329 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář