Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie vzniku rolerů !!!!!

24. 2. 2009

                                                Historie vzniku rolerů

 

Napsal: Tom Monsom

Přeložil:  Ing. Miroslav Lubas ml.  -  29.01.2006. Železný Brod.

 

   Historický původ holubů rolerů je zahalen tajemstvím a domněnkami. Výkon rolerů je předváděn díky  tomu, že je děděn geny pro rolování ( takzvaný „ro“ gen). Žádný z těchto genů není zárukou perfektního výkonu. Je to pouze podmínka k tomu, aby mohlo být rolování prováděno. Jistý vliv dalších pomocných genů jako typ, fyzická stavba a unikátní mentální obdaření, jsou potřebné před tím, než holub může využít „ ro“ gen proto, aby roloval jako skutečný Birminghamský roler. Nikdo dnes neví, kdy „ro“ gen zmutoval a stal se částí genetického vybavení holubů nebo zda-li se tak stalo u více než jednoho holuba  a vzniklo tak více typů akrobatických výkonů nezávisle na sobě. Na světě je mnoho plemen rejdičů, většina z nich neroluje stejným způsobem, ani stejně nelétá. Je to proto, že byli po staletí  šlechtěni pro vlastní charakteristický a zpravidla unikátní výkon.

  Muži chovají holuby po staletí. Velké množství mutací, které vedly k odlišnostem mezi jednotlivými druhy holubů v dávné minulosti, bylo vyšlechtěno  v oblasti dnešního středního východu, běžícího od Turecka dolů do Persie (nyní Irán) a okolo Středozemního moře do  Egypta. Wendell Levi napsal že“…. Toto známe: že se domácí holub  připojil k lidem a že východní země jsou kolébkou holubý domestikace. Není žádný záznam o domácích holubech  zdomácnělých na půdě dnešního Německa, Francie, Británie nebo Ameriky. Historie mnoha druhů domácích holubů z těchto evropských zemí může být vystopována zpět až po dobu dovozu ze zemí  staré civilizace jako jsou Persie, Indie, Asie. V dnešních dnech nejsou západní plemena vytvářena z divokých druhů, ale z druhů dříve známých na východě.“ ( Levi, The Pigeon, 1941, 1963, sec. 47.). Levi nazývá rejdiče „ jednou z nejstarších známých variet holubů.“. Cituje antický Perský manuskript z 11 století,  který zmiňuje dělání přemetů u holubů. Různí autoři předpokládali, že dnešní holubi roleři mohou pocházet z orientálního rolera, o kterém je známo, že byl šlechtěn během středověku v Turecku a Persii. Avšak jisté rozdílné znaky mezi Orientálním rolerem (který nemá mazovou žlázu a má více než dvanáct ocasních per) a druhými varietami rejdičů a rolerů přesvědčuje druhé autory,  že „ro“ gen mohl také mutovat mezi dalšími holuby, než pouze Orientálními rolery. J.C. Lyellova kniha z roku 1887 “ Fancy Pigeons “ prohlašuje, že první Orientální roleři byli představeni v Anglii krátce před rokem 1874 od H.P. Caridia (ten samý chovatel, který představil  Orientálního racka v Anglii). Létající rejdiči  se v Anglii objevili nejméně před dvěma staletími.

   Typ Birminghamského rolera je nepodobný dalším dlouhozobým nebo krátkozobým výstavním rejdičům, stejně tak typům těchto rejdičů o 150 let dříve, vylíčených ve starých holubářských knihách. Spíše proto, že Birminghamský roler se více podobá starému Dutch rejdiči je hlavním závěrem, že Birminghamský roler musí mít základ z té samé krve jako krev Dutch rejdičů nebo v nejmenším tato dvě plemena mohla být vyšlechtěna ze stejného předka, pravděpodobně někde v období mezi 15. a 17. stoletím.

   Chov různých forem holubů akrobatů, střemhlavých rejdičů, býval téměř tak běžný mezi muslimy ze středního východu, jako modlitební koberečky. Iránský přítel mě ujistil, že roleři a střemhlaví rejdiči (podobní dnešním Dunkům) byli tak běžní v dobách jeho mladí, že byli chováni téměř v polovině Teheránských domů. Neškodná záliba v holubím letu byla mezi Peršany a Turky předávána z otce na syna přes staletí a generace. Protože to přinášelo tak mnoho potěšení, byl to jeden z prvních zapovězených koníčků v Afgánistánu v době, kdy se tak nesnášený Taliban dostal k moci. Avšak ve dnech, kdy byl Taliban vyhnán z Kábulu od amerických vojáků a Severo afgánské aliance, Afghánští chovatelé  se znovu objevili, obchodujíc s holuby u  jejich sousedů.

  Není si těžké představit, že výkonní rejdiči, nositelé „ ro „ genu, mohli být přivezeni do Evropy během 300 roků vlády severoafrických muslimů na Iberském poloostrově, který nyní známe jako Španělsko (Pyrenejský poloostrov). Jestliže ne, potom rejdiči mohli být do Evropy přivezeni během křížových válek, které započaly na popud  papeže v roce 1095 a způsobující křesťanské převzetí  Palestiny od muslimů, oživující Svatý Grál a další křesťanské zbytky myšlení pozůstávající v Jeruzalémě. Různé křížové výpravy trvaly po nějakých 250 let. Jistěže  když křesťané  putovali  jejich cestou skrz střední východ, byli mezi nimi rytíři nebo otroci, kteří našli zalíbení v unikátních holubech “rejdičích“, které cestou objevili a některé z nich sebou přivezli zpět do Evropy, ovlivnivše tím feudální lordy. Mnoho feudálních pánů mělo v té době holubníky, ale spokojili se pouze s mladými holoubaty pro své večeře.

  

Anglický vývoj !!!

 

   V každém případě je známo, že výkonní rejdiči byli běžní v Anglii, zvláště na západě země v oblastech Stratffordshire a Worcestershire, nejméně 200 let před rokem 1900. Co není již tak běžně známo je, že termín “roller“ byl obyčejně  používán jako popis holubýho výkonu a byl vzácně používán pro popis odlišnosti plemene. Ačkoliv zmínka o Birminghamských rolerech existuje tak daleko zpět jako je rok 1879, v Birminghamu a oblasti vesniček ve středozemí Británie, všichni výkonní holubi byli běžně označováni jako “ létající rejdiči“. Byli rozlišováni přesně ve shodě s jejich výkonem. Tak zvaný “obecný rejdič“  předváděl několik pomalých kotoulů. Někteří byli popisováni jako “twizzlers“ ( spirálorálovití roleři ), jejichž výkon se skládal z otáčení horizontálního podobajícího se velmi rychle otáčejícímu se talíři. “Plate rollers“ (talířoví roleři) byli ti, kteří pomalu klesali a přitom se spirálovitě otáčeli. „Rollers“ byli ti holubi, kteří se otáčeli prudce přes záda zatímco klesali několik yardů pod letící hejno.

  Zatímco jednoduší rejdiči byli chováni  hojně v Anglii během 19. století, tzv. “hlubocí roleři“ byli zdá se vzácně chováni ve městech Birmingham a Newcastel. Tak se stalo, že v pojednání z roku 1899, „praktický  holubář“ Lewis Wright napsal: „Rejdiči často dělají dva, tři nebo několik obratů na zpět bez zastavení a neposledně píše, že tam jsou skuteční Birminghamští roleři, kteří točí přes záda s nepochopitelnou prudkostí a na větší vzdálenost, jako rotující balón“.

   Se začátkem průmyslové revoluce v 18. století, tisíce obyvatel v západní Anglii opouští své farmy a jdou pracovat do železáren a továren. V průběhu 19. století populace Birminghamu vzrostla ze 71 000 na 500 000 obyvatel a přistěhovalců.  Pořekadlo že  “můžeš vzít chlapce pryč z farmy, ale nemůžeš vzít farmu z chlapce“ bylo pravdivé. Tito horníci a dělníci železáren se mnohdy zbavili svých farem, ale nezbavili se lásky k chovu zvířat. Nespočetné množství chovu teriérů by se dalo v té době nalézt u drsných mužů ze středu Británie. Typickým byl Stradfodšírský pitbulteriér, který byl chován pro boj v ringu, kde vlastník nejvíce energického psa v okrese mohl očekávat štěstí v odměně za bojovnou statečnost svého psa. Podobně jeho holubářští sousedé chtěli sázet na nejlepší holuby “rolery“ při srovnávání kvalit s druhými holubáři v soutěžích rejdičů. Tyto závody byly organizovány v místních hospodách, které těžce pracující průmysloví dělníci a horníci navštěvovali  po práci, aby si dali pintu lokálního světlého piva a  chvástali se svými šampióny rejdiči během posezení u stolu.

   Přestože mnoho chovatelů rejdičů létalo se svými hejny holubů, kteří rolovali a otáčeli se i v dalších směrech (talířové víření), „Šampión“ vybraný z některého hejna byl holub, který roloval hluboko a dobře na vzdálenost několika yardů. Nejlépe hodnocený holub byl ten, kterého rolování nebo otáčení bylo nejlepší a ten, který rolování zakončil na zemi nebo roloval 10-yardů (1 yard = cca 0,91m ) s rychlým otáčením. Závodění bylo pořádáno velmi často v každém okrsku okolo Birminghamu. Neutrální soudce byl vybírán, aby určil který z chovatelů podal nejlepší výkon v závodním dni. Každý soutěžící mohl létat s malým hejnem běžných rejdičů, ale pouze chovatel šampióna mohl  být soudce.

  Nejlepší roleři byli nalézáni v méně zastavěných částech města Birmingham, zvláště v dolařských a hutnických oblastech v tak zvané “černé zemi“, na západ a jihozápad od Birminghamu. Černá země byla takto pojmenována pro hustotu smogu a sazí, které chrlil okolní průmysl v okolí.

  Ve stále budující se oblasti přiléhající k ohromnému městu Birmingham byli upřednostňováni roleři rolující na kratší vzdálenost. Do té doby bylo méně časté setkat se s akrobaty, kteří létají nízko nad střechami tisíců sedlových střech řadových domků s malinkými dvorky ( běžně o rozměru 6 x6m). Mnoho příběhů už bylo vyprávěno holubáři, kteří chovali malé skupinky 20 létajících rejdičů, kteří byli po letu odchytáváni do malých chovných boxů, načež byly tyto boxy uskladněny pod atiku až do jejich dalšího tréninku.

   Ačkoliv soutěže mezi nejlepšími jednotlivými rolery každé vesničky ve  středu Británie bývaly běžné v 19. století a pravděpodobně stejně tomu bylo již předtím, až po roce 1921 byl založen první klub pro výkonné rejdiče, Perry Barr club v Birminghamu, pořádající soutěže. Každý klubový člen létal s hejnem 20 holubů, které bylo posuzováno po dobu dvaceti minut. Skóre bylo založeno na počítání obratů nebo propadů, bez hodnocení kvality, hloubky nebo rychlosti otáčení. Turn bylo (a stále v anglickém jazyce je) označení, když více než pět holubů předvádí simultánně svůj výkon (ve stejný okamžik). Dobře trénovaná hejna mohou předvádět svůj výkon dohromady v kterýkoliv okamžik po natočení hejna nebo změny směru hejna v průběhu jejich letu. Více holubů  dělalo kotrmelce, vířilo nebo rolovalo současně při každé změně směru letu a ti nejlepší bývali odměněni množstvím bodů za tzv. „plný turn“, ve kterém všech dvacet holubů z hejna rolovalo dohromady. Bodové hodnocení za  “plný turn“ stačilo na přebití množství čtvrtečních turnů (když rolovala pouze čtvrtina rolerů, tedy 5). Víření a jednotlivé otočky byly také bodovány.

   Vysoká kvalita hlubokého rolování se stávala nevýhodou v  těchto závodech, protože byla příčinou méně častého rolování a když bylo provedeno, trvalo delší čas, než se holub dostal zpátky do hejna oproti běžným jednoduchým rejdičům. Proto se rejdiči, šlechtění pro tyto závody, obyčejně vyznačovali malou hloubkou propadání při rolování, která ale byla dostatečná podle tehdejších pravidel. Mnoho dobrých chovatelů se zbavovalo hluboce rolujících holubů namísto krátce rolujících holubů, kteří byli upřednostňováni při tehdejších závodech rejdičů, a kteří byli chováni speciálně pro tyto závody. Od roku 1930 mnoho klubů v Birminghamu a jeho okolí pořádalo svoje vlastní lokální soutěže. Největší z nich byl Harborne Roller Club, z Harbornu (předměstí Birminghamu), nějakých pět až sedm mil od Black country ( černé země). Harborne byl více rezidentální částí a komerční centrum než industriální prostředí. V ten samý čas byla založena Midland Roller Society, organizace, která vznikla jako zastřešující organizace různých lokálních klubů. Midlant Roller Society pořádala každoroční závody, do kterrých se kvalifikovali pouze tři nejlepší chovatelé z každého lokálního klubu a ti mezi sebou soutěžili o nejlepší hejno rolerů v této oblasti.

 

Roleři v Americe !!!

 

Tzv. „ ro“ gen zahájil svoji cestu do Ameriky v roce 1870, s vlnou prvních přivezených rejdičů a rolerů, kteří našli cestu z Anglie do Ontaria v Kanadě. Tito holubi se díky svojí popularitě brzo rozšířili do USA, zvláště do Nové Anglie a do republiky Ohio. Mnoho z těchto rolerů nalézajících se v Kanadě a USA do roku 1930 bylo zmiňováno  a stejně tak předkládáno jako plemeno „Whittingham“, které bylo podle předpokladu vyšlechtěno od chovatele tohoto jména v Birminghamu.

   Holubi zvaní “Whittingham“ přišli do Ameriky někde mezi rokem 1890 a 1915. J.V. Mc Aree z Toronta, Ontario v Canadě importoval mnoho holubů mezi rokem 1901 až 1909. Whittingham sám poslal dřívější exporty do Ameriky a jeho syn poslal pozdější exporty. Říkávalo se, že McAree importoval rolery od tří generací Whittinghamovy rodiny. Já mám informace o posledních dvou generacích. Whittinghamovi byli vlastníky obchodu s domácími miláčky nebo obchodu, kde chovatelé holubů prodávali jejich chovatelské přebytky nebo holuby, které se k nim zatoulali nebo  je přivábili a chytili ze sousedova hejna. Whittinghamův rodinný obchod byl založen na získávání holubů a rychlém přeprodání komukoliv, kdo si je přál pořídit. Zdali Whittinghamovi měli svůj vlastní holubník a trénovali vlastní rolery není známo. Bylo by logické, že holubi, kteří byli importováni a které Withinghamovi prodávali z jejich obchodu nebyli blízce příbuzní a representovali typ rolera, který se při rolování propadá. Můžeme se také domnívat, že někteří z těchto rolerů mohli být přijatelné kvality nebo byli schopní, geneticky vybaveni, produkovat dobré rolery. Avšak roleři, kteří se dostali na Kanadské a Americké pobřeží, nebyli vysoce chovně hodnotní a mnoho holubů z Birminghamu mohlo být podle očekávání chováno v mnoha varietách a různých výkonnostních typech. Všechno toto bylo potřebné přebrat a vybrat předky ukazující touhu po výkonu a blízce příbuzné těchto výkonných holubů.

  Mnoho z Američanů této doby vybíralo své rolery pro dlouhý čas letu, s velmi hlubokým rolováním. V této shodě, až do roku okolo 1930, byli všichni roleři nacházející se v Severní Americe chováni pro dlouhý a vysoký let, někdy okolo tří až čtyř hodin trvání, ve výšce 1000 stop ( přes 300 m) nad jejich holubníkem. Rolovali velice hluboko, mezi 40 – 100 stopami. Od roku 1920 byli Birminghamští roleři k nalezení v celé Severní Americe. Výstavy rolerů se také staly populární v této době a roleři začali být chováni pro standart a typ, přizpůsobivost a kresby. United roller club of America byl založen v roce 1935 podporujíc jak výkonný, tak výstavní typ rolerů.

   Poslední zmínka byla udělána od Rev. James E. Grahama pocházejícího z Ontária z Kanady. Graham se začal zajímat o McAreeho Whittinghama okolo roku 1920 nebo 1930, když importoval další rolery a nejméně jednou navštívil Anglii. Během průběhu jeho cesty Graham nabídl slušnou sumu peněz za to, aby si pořídil známého červeného holuba 25/521 od chovatele Williama Pensoma. Pensom. Později řekl: “ Nebyli to dostatečné peníze abych mu ho prodal.“  Graham vytvořil svůj vlastní kmen, který nazýval „ ohnivá koule“. Byli převážně s vikvovým okem a sedlatou kresbu. Byli populární v Severní Americe, ale částečně také na Rhode Island, kde někteří zůstávají stále chováni.

 

Objevení Pensoma !!!

 

  V roce 1932 Katolický kněz, který miloval holuby, importoval rolery od mladého muže se jménem William H. Pensom, narozeného v Harborne v Anglii, ale žijícího v Smetwhick (Anglie), poblíž hranice černé země. Otec Schlattmann ze St. Louis importoval osm Birminghamských rolerů Pensomova chovu a začal chovat hejno rolerů, které mu záviděl  každý, kdo ho viděl. Další importy následovaly a dobrý otec rozděloval jeho přebytky dalším chovatelům. Pensománie se začala rozjíždět k šílenství. Tyto nové anglické importy representovaly to nejlepší z krve nejlepších deseti nebo dvaceti chovatelů, se kterými byl Pensom ve styku v Harborne a černé zemi. Whittinghamovi a další dříve existující Biminghamští roleři se brzo začali nazývat „American“ (američtí) roleři  odlišující se od nových anglických importů, které byly nazývány „Pensomovi“ holubi. Holubi těchto nových anglických importů se odlišovali od Amerických rolerů tím, že létali níže obyčejně od 200 do 600 stop, rolovali v kratších šňůrách s propadem od 15 do 30 stop, rolovali mnohem větší rychlostí a létali v hejnu pouze od dvaceti minut do jedné hodiny. Jak sám otec Schlattmann později poznal, vypustil  sněhovou kouli, která zmáčkla kohoutek laviny změn v Severoamerickém chovu rolerů.

    Pensom tvrdil, že nikdy neslyšel žádné chovatele mluvit o  Whittinghamovu chovu rolerů a netajil opovržení k v USA známému Whittinhamovu plemenu, které mělo být také šlechtěno v Birminghamu. Pensom opakovaně prohlašoval, že ti nejrychleji rolující holubi byli všichni vyšlechtěni v tzv. “Black country “ (černé zemi) a byli vyšlechtěni do jejich nejvyššího standartu v období po první světové válce.

  Brzy poté mnoho chovatelů importovalo holuby od Pensoma. Tyto importy putovaly k J. Leroy Smithovi z Patchogue, Long island, New York; Raymondu Perkinsonu z Middelbury Connecticut; Chandleru Groveru z Moorestow, New Jerse; Ciro Valentinimu  Kansas City, Missour; Al Walkeru z Detroidu, Michigan; Francisu Buckley z Utica, New York; a dvěma chovatelům se jmény Riches a Tesdale. Mnoho dalších chovatelů obdrželo holuby z těchto originálních importů. Zaujatí chovatelé oddaně drželi rasovou “čistotu” tohoto nového typu rolerů. To bylo něco ironického, od té doby co Pensom holuby exportoval - myšleno z jeho holubníku - nebo holubníku Jima Skidmora. Pensom tvrdil, že mají původ z více než dvaceti rozdílných chovů a kmenů rolerů od chovatelů z Britského ostrova. Klubová pravidla zakazovala křížení Pensomových rolerů s jinými druhy rolerů, nebo chování Pensomových rolerů mezi jinými plemeny. Sám Pensom protestoval proti názvu klubu. On sám preferoval označení  „Black Country Roller Club“. Jeho přání bylo ignorováno a on byl prohlášen za čestného člena Pensom roller klubu. Pensom sám imigroval do USA v roce 1952 a nastěhoval se do domu poblíž Los Angeles. Anglický styl rolerů se stává tak populární, že po periodě třiceti roků předhonil v popularitě starého Amerického rolera v celé Severní Americe, včetně několika ostrovů a  s výjimkou St. Paul, Minnesoty a částí Ohio a Ontaria v Kanadě. Vystavování těchto rolerů se stává běžné a v začátku 60-let někteří chovatelé chovali tyto holuby více pro typ než pro výkon. Bob Evants ze San Mateo v Californii byl během této éry prezidentem PRC. Často prohlašoval, že pouze kvalitní akrobati by měli být vystavováni na výstavách.

    Evantsova prohlášení nebylo vyslyšeno a PRC klub se stal více známý tím, že byli holubi vystavováni než trénováni k letu. Navíc po té vznikla neshoda mezi Evansem a jeho dřívějším přítelem Pensomem. Když Pensom importoval dva páry soutěžních rejdičů pro  svého přítele Ken Payne z Harborne, Evans to smyšleně napadl a tvrdil, že Pensom sám disponoval těmito holuby, i když Pensom v té době choval společně Tiplery a Modeny. Raději než sklonit se před Evansovými požadavky, Pensom rezignoval na čestné členství v roller klubu, který nesl jeho jméno. Pensom brzy nato založil Nationale Birmingham roller club, jehož postavení  rychle sílilo mezi těmi chovately, kteří upředňostňovali rolování před výstavním typem rolerů. NBRC postupně odrazoval od chovu výstavního typu rolera a pořádal soutěže, ve kterých roleři ne pouzí  rejdiči, byli vypouštěni a předváděni. V těchto leteckých závodech  jsou hloubka a kvalitativní faktor rolování připočítávány k počtu otoček nebo propadů,  podporujíc tak chovnou a letovou kvalitu a vysokou rychlost otáčení u holubů pro soutěže.

   Pensom zemřel na infarkt ve svém domě v Canoga Park v Kalifornii v roce 1968. Dnes, 38 roků po jeho smrti, je fér říci, že veškerý potenciál Birminghamského rolera v jeho existenci v UK, Severní Americe, Europě, Austráli a jižní Africe, může být pozůstatek některé z linií, které byli vyšlechtěny a chovány v Pensomově holubníku. Tento pozoruhodný úspěch už nikdy nebude opakován.

   My nebudeme nikdy znát, zdali ten drahocenný “ro“ gen, který je hlavním znakem Birminghamského rolera, poprvé zmutoval v době 10 století př.n.l. v Persii nebo v Turecku, nebo zdali zmutoval podruhé v Dutch rejdičích nebo vytrvalostních popř. vysokolétajících rejdičích v Anglii mezi 15. a 17. stoletím. Co víme je, že tyto neobyčejné geny jsou zachovány do dnešní doby u tisíců chovatelů rolerů v Severní Americe, Evropě, Jižní Africe a Ausrálii. Jsou zachovány v holubech vybíraných a chovaných pro jejich vzdušný výkon, bez ohledu na barvu nebo výstavní standart. Klub, který Pensom založil pro podporu chovu Birminghamského rolera, National Birmingham Roller Club, se nyní chlubí 1 750 členy. Velký počet členů klubu aktivně soutěží v akrobatických závodech, které jsou pořádány v Severní Americe, Evropě a Austrálii v některém z víkendů na jaře nebo na podzim.

 

Volně přeloženo z internetové stránky http:// www. Rollerdigest.com/  z originálu „Birmingham roller origins“.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář